Partnerské rozhovory jsou cestou, jak pěstovat vzájemnou intimitu. Podle Richarda Schwartze intimita jako taková spočívá hlavně ve vědomí, že druhému můžeme odhalit jakoukoliv svou část s důvěrou, že se nám nakonec dostane jejich lásky a přijetí. Když se dokážeme navzájem do hloubky přijímat, přináší nám to radost, úlevu a pocit sounáležitosti. K tomu, abychom mohli mluvit za ty své části, u kterých se bojíme, že druhého vyděsí nebo odpudí, potřebujeme dávku tzv. odvážné lásky.
Jaké jsou předpoklady intimity?
Čas a energie. Intimita není nic pro vyčerpané, rozptýlené a přepracované lidi pod tlakem. Pokud spadáte do této kategorie, vyčkejte na klidnější životní období, abyste sebe a druhého poznali. Neobviňujte sebe ani druhého z odloučení, které prožíváte. Je nutným důsledkem vašeho životního stylu. U některých takový životní styl souvisí s vnitřními ochránci, kteří vás přesvědčují, že to je nutné. Proto práci na vztahu někdy předchází právě práce s vnitřními ochránci.
Bezpečí. Abychom dosáhli intimity, musíme mít dostatek bezpečí k tomu, abychom odhalili druhému své zraněné vnitřní části. A k tomu je potřeba, aby nám i tyto části důvěřovali (proces, který Schwartz nazývá inner reparenting – vnitřní přerodičování). Jinak můžeme mít tendenci druhého za odhalení zranitelnosti trestat.
Jak vést rozhovory dvou vědomých Já?
Tyto rozhovory nám umožňují bavit se produktivně, tvořivě, navzájem si porozumět a přijmout se navzdory rozdílnostem.
Příprava
Před rozhovorem s partnerem se pobavte se svými dotyčnými ochránci. Zeptejte se, jaké jsou vaše cíle a oddělte sebe od svého ochránce, abyste si uvědomili, kdo partner ve skutečnosti je. Ochránci mohou být natolik zaměřeni na křivdy napáchané partnerem, že ztratí přehled o tom, co je nejlepší pro vztah. Také mají tendenci u partnera vyvolat opak toho, po čem opravdu touží. Takže během rozhovoru je fajn s nimi pracovat. Můžu se v rámci přípravy zeptat tyto otázky (viz níže).
Co ochránci říkají o dané situaci?
Co chci rozhovorem s druhým dosáhnout a umí mi v tom ochránci pomoct? Pokud bych se během rozhovoru mohla chovat způsobem, abych dosáhla svůj cíl, bez ohledu na to, co bude druhý dělat, jak by to vypadalo? Mohou mi ochránci ve vedení rozhovoru důvěřovat? Pokud ne, z čeho mají obavu? Můžu mít na paměti, že partner má také ochránce, kteří ale nepředstavují celek a ukrývají zranitelnost a lásku vůči mě? Jak mohu podpořit důvěru partnera v to, že je dost bezpečné vést rozhovor i bez ochránců? Pokud vedou u něj ochránci, co potřebují ti moji, aby v odozvě na to nepřevládli? Když na to ochránci budou dobře reagovat, něco se uvolní v mysli i v těle. Získáte více otevřenosti k pohledu druhého a navzdory rozdílnostem se neztratí láska k druhému. Nebudete se bát prosadit svůj názor a mluvit za své části, a zároveň nelpíte na konkrétním výsledku. Víte, že dokážete své části uklidnit nehledě na to, jak bude rozhovor probíhat. Když naše zraněné části vědí, že se o ně dokážeme postarat, získáme vnitřní prostor. Ochránci budou uvolněnější a otevřenost se projeví i v rozhovorech.
Jak s částmi pracovat během rozhovoru?
Někdy i když začneme rozhovor ve stavu otevřenosti, nepotrvá dlouho a ozve se nějaká část. Pokud se vás úspěšně zmocní, je možné, že budete říkat přehnané věci, budete mít podrážděný tón a nebudete druhého schopní slyšet. Místo toho si v hlavě budete formulovat obranu a míň naslouchat, když bude druhý mluvit. Tyto jemné a často nevědomé posuny od otevřenosti k uzavřenosti a od laskavosti k nevraživosti mohou vést k eskalacím. Proto je důležité zachytit části čím nejdřív a pomoct jim důvěřovat vám, abyste zůstali otevření. K tomu slouží tzv. duální pozornost - jednak tomu, co se děje ve vašem těle a v mysli během interakce s partnerem. Je to obzvlášť náročné, když se vaši ochránci přednostně zaměřují na ohrožení ze strany partnera.
Co dělat?
• Když se rozhovor zrychluje, zastavte a zaměřte pozornost dovnitř.
• Pozorujte části, které se objevují. Problém spočívá v tom, že když jsme podráždění, často si neuvědomujeme, jak působíme navenek.
• Obvykle objevíte vnitřního ochránce, který vás chce bránit.
• Oddělte ochránce od svého vědomého Já.
• Ověřte si, jak se cítíte ve svém těle - třeba se některá část stahuje, cítíte napětí, atd.
• Také se podívejte, co se děje v mysli - i tam se ochránci mohou projevit.
Pro některé lidi, když si uvědomí, že jejich ochránci nejsou jejich vědomé Já, je to jako kdyby si zjistili, že to, co celý život považovali za své vlasy byla vlastně paruka.
Někdy může ochránce z našeho pohledu působit klidně a otevřeně, přitom jsme v srdci uzavření a druhý to pocítí jako nedostatek ohledu na ně. Komunikace mezi páry ve velké míře spočívá právě v energii, z níž k sobě navzájem mluví.
Náprava, kterou vede vědomé Já - síla upřímné omluvy
Zamyšlení
Vzpomeňte si na poslední situaci, když jste ve svém vztahu měli hádku. Jak potom vypadala náprava? Jak dlouho trvalo, než jste k sobě našli cestu?
Většina lidí podle Roberta Schwartze neumí uznat své bolestné pochybení a omluvit se čistě a ze srdce. Někdy i vlivem patriarchálního dědictví vnímáme omluvu jako uznání porážky nebo jako podřízení se. Vnitřní ochránci se bojí, že partner nad vámi tím získá převahu nebo se bojí vnitřních kritiků, pokud přiznáte svou nedokonalost.
Když se omlouváme z pozice ochránce, druhý bude vnímat jistou neupřímnost. Když jeden z partnerů říká: “Proč to musím dělat znova? Už jsem se Ti za to tolik krát omlouvala…”, často je důvodem to, že druhá strana nikdy nedostala čistou omluvu, nezakalenou obrannou reakcí ochránců. Omluvy, které vedou ochránci často rychle sklouznou do obhajování a vysvětlování. Často se budou snažit proces uspíšit, aniž by zraněné části druhé strany byly skutečně viděny. Proto se cyklus opakuje, často v extrémnější podobě. Někdy se ochránci snažíme přehodit míček na druhou stranu: “Promiň, ale co tak se podívat na to, cos udělala ty?” Nebo budou ustrašeně přiznávat vinu a sypat si popel na hlavu: “Nemohu uvěřit tomu, co jsem ti způsobila. Jsem hrozná. Můžeš mi to prominout?”
Jaká je alternativa?
Pokud uklidníme vlastní ochránce, můžeme líp slyšet bolest zraněných částí partnera, ponechat srdce otevřené a najít ta správná slova. Vědomé Já najde cestu, jakou energií druhému zprostředkovat pochopení.
Když se dozvíte o zraněných částech, které váš partner dráždí a zároveň máte dost bezpečí na to, abyste je s ním sdíleli a byli v tom slyšeni, tak rozpouštíte nekonečný cyklus studených a horkých válek mezi vašimi ochránci a započali jste cestu směrem k intimitě.
Tři kroky k nápravě
1) Buďte přijímajícím svědkem toho, co se stalo z jejich pohledu a nakolik to pro ně bylo zraňující. Empaticky naslouchejte.
2) Upřímně vyjádřete soucit s bolestí druhého a lítost nad tím, jak jste k tomu přispěli.
3) Popište kroky, které podniknete, aby se to znovu nestalo.
Ne vždy bude potřeba všechny 3 kroky. Třetí krok může být problematický, protože je těžké změnit chovaní, aniž bychom uzdravili části, které ho způsobují. To někdy může v partnerství vést k rezignaci nebo zoufalství, když druhý nesplní svůj slib. Proto je důležité, abychom ošetřili své zraněné části, aby se ochránci v zájmu je chránit neuchylovali k zraňujícímu chování. Ve třetím kroku tedy můžete vyjádřit záměr identifikovat své zraněné části a přizvat je k spolupráci, aby našly jiné strategie. Může to znít např. takto: “Teď vidím, jak moc jsem tě svou kritikou zraňovala. Budu se svým vnitřním kritikem pracovat na tom, abych mu pomohla s tím přestat. Možná to bude chvíli trvat, ale opravdu toho chci docílit, protože tě miluji a nechci tě pořád zraňovat.”
To může druhému dodat naději a pro vás je to součást procesu odbřemeňování vnitřních částí a tudíž cesta k odvážné lásce. Omluva již nebude o podřízení. A partner je pro vás nadále cenným m-učitelem.
Někdy obnova důvěry vyžaduje čas. Pokud jsme druhého svým činem zranili, je důležité přiznat si své konání a bolest, kterou způsobilo. Pomáhá to procesu hojení pro příjemce činu. Čím víc to dokážeme uznat, tím míň je druhý svou pozorností zaměřen na zranění a může ho začít pouštět. Nebojte se k tomu vracet, opakovaně vyjádřit lítost a sdílet to, jak pracujete na nápravě. Mějte trpělivost se zvýšenou obranou u partnera. Možná nějaký čas potřebuje být nevrlý a podezíravý, než si získáte zpět jeho důvěru. Snažte se je za to nekritizovat. Pokud uvidí, že na tom pracujete, mohou se uvolnit ve své obraně a znovu se napojit na své zraněné části, aby si získali jejich důvěru. Když se to podaří, mohou sundat své břemeno, což umožní cestu k odpuštění.
Snažit se popohánět odpouštění, aniž by došlo k uzdravení, vytváří nucené odpuštění, které jen potlačí části, které jsou pořád zraněné a nedůvěřují.
Pokud páry dovedou napravovat trhliny, mohou se uvolnit do vztahu. Získají vědomí pohybu – že se nemusí zaseknout ve stejných vzorcích na celý život. Snáze tolerují malé prohřešky partnera, protože ví, že jsou dočasné. Jelikož jsou oba ochotní vnitřně se sebou pracovat, získají naději. Ochránci se uvolní a z převahy negativity se stane převaha pozitivity. Začnou se navzájem snáze přijímat a jsou více motivovaní k nápravě trhlin. Tak se uzdravují i vnitřní potlačené části, které už nemusí vyvíjet tlak na to, aby se partner změnil, což mu paradoxně právě to umožňuje. Začne nás zajímat, co druhý uvnitř objevil a budeme fascinováni i vlastními vnitřními objevy. Nepřestaneme v sobě navzájem vyvolávat podráždění, ale budeme se mnohem snáz umět znovu usmířit a pochopit. Stane se nás společná vnitřní rodina dvou osob, kterou navigují naše vědomé Já.
Ivana Horáková je autorizovanou lektorkou nenásilné komunikace, mediátorkou. Je praktikantkou metody Somatic Experiencing® a facilitátorkou metody EmotionAid®.
Ivana s organizací 4UŠI spolupracuje od roku 2017 jako lektorka, terapeutka, mediátorka a autorka článků. Od r. 2018 vede výcvik Mediace pro život – dovednosti nenásilné komunikace v praxi.
Ivana nabízí podporu a konzultace párům i jednotlivcům, pracuje online a facilituje skupiny zaměřené na podporu odolnosti a porozumění sobě i druhým.
V reakci na situaci ve světě v r. 2023 vytvořila podcast Peace Talks: Jak budovat odolnost v časech konfliktu, sérii rozhovorů s odborníky z oblasti zvládání konfliktů, komunikace, mediace a body terapie.
Více o její práci se dozvíte na www.ivanahorakova.com.
