Tento článek je inspirován metodou IFS (Internal Family Systems, “vnitřní rodinné systémy”) podle Richarda C. Schwartze, zejména jeho knihou You Are The One You’ve Been Waiting For, zaměřenou na partnerské vztahy.
Cvičení na úvod: Vzpomeňte si na svůj poslední partnerský konflikt. Jak souvisí s tím, po čem v životě toužíte? Odkud tato touha ve vás původně pramení? Dokážete ve své reakci rozpoznat i nějaké vaše starší zranění?
Proč je udržení intimity ve vztazích nesnadné? Protože mnozí z nás se naučili vlivem rodiny a kultury schovávat své nejzranitelnější a citlivé části do vnitřního podzemí. Jelikož tyto části byly potlačeny, zoufale touží po lásce. Souvisejí s původními zraněními citové vazby a nabalují na sebe zásadní přesvědčení o tom, kdo je může zachránit, co je láska a co si ve vztahu zaslouží.
Otázka k zamyšlení: Zkuste si vzpomenout, jak vaši rodiče reagovali na vaši zranitelnost (smutek, strach, stud, atd.)? Jak reagovali na vaši živost nebo intenzivní projevy? A jak jejich reakce ovlivnili to, jak na takové projevy u sebe reagujete teď?
Protože obvykle nevíme, jak se k těmto “vnitřním vyhnancům” vztahovat, vstupujeme do vztahu s nadějí, že lásku, po které touží, nám dodá partner. Kvůli tomu si často vybereme nevhodného člověka, staneme se závislími, zůstaneme ve vztahu příliš dlouho anebo nám to bude bránit v
tom, abychom zůstali s tím správným člověkem.
Cvičení: Dejte si čas na to vybavit si nějaké své vnitřní vyhnance. Co vůči nim cítíte? Jak k nim vnitřně mluvíte? Jak se tyto citlivé části projevují ve vašem vztahu? Ke kterému období života se u vás vážou? Jak se k nim můžete jinak a lépe vztáhnout?
Tito vnitřní vyhnanci jsou lehce zranitelní a můžou nás děsit, takže je chráníme pomocí jiných částí, které nabízejí tři možné strategie: 1) změnit partnera, 2) změnit sebe abychom vyhověli partnetovi, 3) rezignovat a uchýlit se k rozptýlení nebo otupění smyslů. Když se tito vyhnanci svým lpěním, žárlivostí a nároky budou zaměřovat na partnera, ten to bude pociťovat jako zátěž. Následně se zapojí naši ochránci a začnou např. obviňovat. Pokud se náš partner chová jako naše vytěsněná část, budeme se k nim chovat tak, jak se chováme k těmto částem. Pokud sami sebe soudíme, když jsme smutní a máme hodně potřeb, pravděpodobně budeme podobně odsuzovat partnera, když se u něj projeví taková zranitelnost. Pokud jsme se naučili své asertivní části považovat za sebecké, nebude se nám líbit ani asertivita u partnera.
Pozn.: Zakladatelem teorie citové vazby (attachment theory) je britský psychoanalytik John Bowlby, který poukazoval na to, že rané zážitky s opatrovníky mají hluboký dopad na náš vývoj a pozdější vztahy. Tvrdil, že dítě si z raných interakcí vytváří vnitřní model fungování světa, což později ovlivní jeho přístup k životu.
Cvičení: Zkuste se zamyslet nad svými základními vnitřními ochránci vůči vašemu partnerovi. Jaké používají strategie? Příklady: - Snaha změnit partnera kritikou, pohrdáním, hrozbou opuštění nebo násilím, vnitřním reptáním na to, jak špatně se partner chová - Snaha změnit sebe pomocí sebekritiky - Podlizování a opečovávání druhého tak, aby vás miloval - Rezignace na naplnění potřeb svých vnitřních vyhnanců ve vztahu - obrana a vytěsňování - Snění o novém vztahu - Rozptýlení a utlmování pomocí alkoholu, drog, práce, televize, internetu, atd.
Jak z toho ven?
Naštěstí má každý v sobě zdroj lásky, který Richard Schwartz pojmenovává “the Self”, tedy vědomé Já (nebo možná “Já vědomí”). Z tohoto zdroje se můžeme vztáhnout ke svým zraněným částem a uzdravit je tak, aby nám začaly důvěřovat. Pokud se nám to podaří, vnitřní ochránci se uvolní, což se projeví i v partnerství. Tudíž čím lépe se naučíme vztahovat ke svým zranitelným částem, tím snáz budeme přijímat projevy zranitelnosti u partnera. Navíc se nám otevře cesta k podstatě intimity, která spočívá v bezbrannosti, citlivosti, spontánnosti, tvořivosti a hravosti.
Naši vnitřní vyhnanci již nebudou uzamčeni v podzemí a pozbudou na zoufalství a citlivosti. Umožní nám vybrat si vhodného partnera a otevřít mu srdce bez nároků, váhání nebo obrany, jak jsme to znali z předešlých pokusů.
Jelikož jsme prvotními opatrovníky svých částí, partner může být tzv. druhotním opatrovníkem a části se mohou naučit, že ve vztahu mohou být v bezpečí a bezpodmíněčně milovány. Když nám části důvěřují, nemusí zkreslovat naši představu o druhém nebo ho napadat. Mohou se také
postarat o potřeby partnera, protože samy nehladují a mají k dispozici zdroje lásky. Takže, jak říká Schwartz: “Věci, se kterými většina párů zápasí – vyjadření lásky, respektující komunikace a citlivost k potřebám druhého – ty všechny přirozeně plynou z dobře živeného vnitřního systému,
který je veden vědomým Já.”
Kromě toho, že je náš partner druhotným opatrovníkem našich částí, je také cenným “m-učitelem”, tj. osobou, která nás učí tím, že nás mučí, tj. způsobuje bolest. Je velmi cenné být v intimním vztahu, protože jinak je téměř nemožné najít naše vnitřní “děti ve sklepě” – ty se objevují až v interakci, kterou spouští partnerský vztah. Náš partner se bude někdy chovat třeba jako rodič, který nám ublížil, a my utrpíme zranění – tzv. opětovné zranění citové vazby. A pokud se nevzdáme a budeme sledovat vlákno emoce až ke zdroji, najdeme zas nějakého vnitřního vyhnance, který potřebuje naši lásku.
Když se přizpůsobujeme vztahu, vytváříme také tzv. nové vyhnance – tj. části, které chceme potlačit nebo které ve vztahu nenacházejí bezpečné místo, a ty mohou později vztah sabotovat. Vytváření nových vyhnanců souvisí s procesem jakési domestikace partnera, který sociolog Francesco Alberoni popisuje následovně:
“Když se zamilujeme, vnímáme v druhé osobě hojnost životní síly. Milovaná je vždy ztělesněním této síly - svobodné, nepředvídatelné a proměnlivé. Je jako krásné divoké zvíře, neobyčejně krásné a živoucí, zvíře, které je z přirozenosti vzpůrné a nikoli poslušné, silné a nikoli slabé. Milovaná osoba nás přitahuje a vzrušuje právě kvůli této síle, která osvobozuje, ale také děsí. Proto ten z partnerů, který má více strachů, začne druhého postupně omezovat a krotit, aby se stal mírným, bezpečným a neškodným. Má kamarády, ale už je tolik nevídá, kdysi cestovala, ale teď raději zůstáva doma, měla ráda svou profesi, ale teď ji zanedbává, aby se věnovala svému příteli. Postupně se zbaví všeho, co by ho mohlo ohrozovat, protože chce, aby byl šťastný. Z krásného divokého zvířete se tak stává domácí mazlíček, tropická květina vytržená ze svého prostředí uvadá ve váze u okna. A jejímu milenci, který ji chtěl mít takovou, protože se bál, začne chybět to, co předtím hledal a našel. Osoba, která před ním stojí není ta, do které se zamiloval, protože tehdy byla jiná a plná života. Chtěl, aby se přizpůsobila jeho strachům a teď vidí výsledek - a přestává ji milovat.”
Francesco Alberoni
Otázka k zamyšlení: Které své kvality, atributy nebo aktivity jste omezili vlivem vztahu? Které myslíte, že naopak omezil/a váš partner/ka?
Pokud dochází ve vztahu k mnoha zraněním, stává se, že v interakci převládnou ochránci a pár vstoupí do fáze převahy negativity. V této fázi partneři rezignují na projevy náklonnosti a také je odmítají. Konflikty se začnou vyznačovat tzv. 4 tahouny apokalypsy (v pojmosloví Johna Gottmana): kritikou, pohrdáním, obrannými projevy a vytěsňováním. Vztah je v koncích.
Řešení spočívá v obratu k sobě, vysledování původu mé reakce (původní zranění z minulosti) a pak v komunikaci s druhým, kde mluvíme za své části a nikoli “z nich”.
Cvičení: Vzpomeňte si na období ve vztahu, kdy jste byli velmi zranitelní. Možná tam bylo zranění, stud, strach z opuštění nebo strach z odmítnutí. Jaký pocit tam byl nejčastěji? Jak se vzpomínka na ten pocit teď promíta do vněmů v těle? Kde ve vás sídlí tato zranitelná část? Jaký máte vůči ní pocit? Pokud se objeví části, kterým se to nelíbí nebo se bojí, řekněte jim, že ji chcete o něco lépe poznat a požádejte je, aby se uvolnily a ustoupily. Dělejte to až kým nepocítíte zvědavost k této vyhnané části. Pokud cítíte čistou zvědavost, zeptejte se této části, co chce aby ste se o ní věděli. Poslouchejte s otevřenou myslí a srdcem. Pokud je to pro vás bezpečné, můžete své objevy pak posdílet s partnerem/partnerkou.
Když není partner přímo napaden ochránci, je snáz schopen slyšet o vašich obranných reakcích, z místa soucitu a respektu. Také si může lépe uvědomit dopad svého jednání. Může získat informaci o původním zranění nebo o novějších vyhnancích vztahu. Následně se můžete domluvit na změnách – třeba jak se k sobě vztahovat jinak, jak zahrnout více částí a komunikovat ze svých vědomých Já. Tak můžete zůstat napojení i když se bavíte o složitých věcech, protože se cítíte bezpečněji a více přijatí. Pak nepotřebujete tolik komunikačních dovedností, protože se můžete projevit ze srdce a s kvalitami vědomého Já – zejména zvědavostí, soucitem, jasností, odvahou a klidem.
Ne vždy se podaří nesklouznout do obranných reakcí, které přizvou i některé ze zmíněných 4 tahounů, ale budete to umět lépe navigovat. Budete vědět, odkud útok přichází (jenom z určité části partnera), dokážete utěšit své zraněné části a budete opětovat lépším způsobem. Někdy
možná dojde i k válce ochránců, ale budete umět tyto situace lépe napravit, jednak uvnitř, jednak s druhým. Tak se může vztah posunout k tzv. odolné intimitě a odvážné lásce – budete si navzájem m-učiteli a budete si pomáhat uzdravovat zranění, které si žádají laskavou pozornost.
Ivana Horáková je autorizovanou lektorkou nenásilné komunikace, mediátorkou. Je praktikantkou metody Somatic Experiencing® a facilitátorkou metody EmotionAid®.
Ivana s organizací 4UŠI spolupracuje od roku 2017 jako lektorka, terapeutka, mediátorka a autorka článků. Od r. 2018 vede výcvik Mediace pro život – dovednosti nenásilné komunikace v praxi.
Ivana nabízí podporu a konzultace párům i jednotlivcům, pracuje online a facilituje skupiny zaměřené na podporu odolnosti a porozumění sobě i druhým.
V reakci na situaci ve světě v r. 2023 vytvořila podcast Peace Talks: Jak budovat odolnost v časech konfliktu, sérii rozhovorů s odborníky z oblasti zvládání konfliktů, komunikace, mediace a body terapie.
Více o její práci se dozvíte na www.ivanahorakova.com.