Cvičení: Vzpomeňte si na poslední situaci, když jste např. ve svém vztahu byli podráždění. Jak se toto podráždění projevovalo navenek? Jakými slovy nebo myšlenkami? Dokážete identifikovat svou obrannou část, která byla aktivní? Před čím vás měla chránit?
Abychom byli ve světě plně přítomní, musíme věřit, že někam patříme, že máme podporu svých rodičů, kultury nebo vyšší moci. Pokud se ocitáme v nebezpečném prostředí, nemůžeme se uvolnit a začnou v nás posléze dominovat obranné síly, které vyvstaly ze situace, kdy jsme si řekli, že už nikdy víc nechceme zažít podobnou bezmoc a bolest. Kvůli přežití potlačíme své zranitelné části, čímž také potlačujeme svou otevřenost, nevinnost, spontánnost, hravost a lásku. Ochránci orientovaní na moc patří těm, kteří zažili bezmoc.
“Podobně jako 11. září změnilo pohled Ameriky na svět a potřebu jej ovládat, mají i lidé poznačení násilím nebo zanetbáváním tendenci příliš dotovat vnitřní Pentagony, aby chránili své choulostivé zákoutí. Pro tyto obranné části je jejich prostředí stejně nebezpečné jako tehdy, když byli opravdu v nebezpečí.”
Obránci dominují také ve vztazích a projevují se navenek i jako popírání, arogance, perfekcionismus, workoholismus, jízlivé poznámky, náladovost a souzení sebe i druhých. Chrání se před zraněním i za cenu, že zraní druhé. Někdy až jasná hrozba rozchodu může situaci změnit.
K tomu, aby obranné části zpřístupnily potlačené zraněné části, potřebují hodně důvěry a bezpečí. A mají na to dobré důvody – chrání nás před bolestí. Můžeme jim za vše, co pro nás dělají poděkovat. Také když se (třeba v terapii) přiblížíme ke zraněným potlačeným částem, může se to projevit navenek právě zvýšenou aktivitou vnitřních obránců spojenou s formami chování jako hýření, sebepoškozování, hněv nebo nutkání uniknout.
Můžeme mít strach z toho, že nás emoce vázané na tyto části zahltí. Richard Schwartz ovšem díky experimentování během své letité terapeutické praxe přišel na to, že zraněné části je možné požádat, aby náš vnitřní systém nezahltily. Části totiž umí ovládat, do jaké míry nás ovlivní svými pocity.
Jsou také jako vězni v pevnosti, kdykoli se objeví skulina ve zdi, snaží se vzbouřit. Důležité je, aby nám začaly důvěřovat, že jim chceme pomoct. Někdy si to vyžaduje více času si je získat nebo ukonejšit. V rámci procesu uzdravování je vhodné je pravidelně kontaktovat. Třeba jsou situace, když se u mě objevuje část, která nese hodně studu a smutku. Mohu se ji naučit podle jejich obvyklých průvodních reakcí (stáhnutí se) identifikovat a začít k ní mluvit. Někdy se objeví i části, které budou chtít zranění z minulosti nějak odůvodnit – tehdy je můžeme požádat, aby odstoupili obrazně “do jiné místnosti”. Potlačená část nám následně muže vyjevit to, co se v minulosti stalo. Můžeme ji za to poděkovat a podívat se na pocity z té doby, které v sobě nese. Ty můžeme z těla obrazně vytáhnout a dát na nějaké léčivé místo. Tento proces Schwartz nazývá „unburdening“, tj. snímání břemene, což je ekvivalent uzdravování. Je to jakoby byly odkouzlené a mohou pak nabízet své přirozené kvality. Jelikož jsou míň zranitelné, obránci si mohou také najít jinou náplň práce a mohou se stát například poradci, kteří nás povzbuzují v dosahování cílů.
Následně jsme míň zranitelní vůči kritice, protože bolest z kritiky se dříve nabalovala na bolest z minulých zranění – ty ale procesem uzdravování ztrácí svůj náboj. A my se stáváme svými primárními opatrovníky.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, jak dobře funguje, když komunikujeme k částem z pozice vědomého Já (Self). Můžeme třeba v rozbouřených situacích požádat ochránce, ať jednání nechá na nás. A když začne vést komunikaci vědomé Já, můžeme mluvit klidně a přesvědčivě bez zraňování nebo pohrdání. Přijde i užitečné propojit tyto poznatky i s praxí nenásilné komunikace - když druhému jasně komunikujeme naše pozorování, pocity, potřeby a prosbu.
Důležité je také načasování zranitelnosti v partnerské komunikaci. Pokud nastane ping pong obránců, má smysl počkat a posílit své vědomé Já (udělat tzv. posun k sobě, tj. “you-turn”), abychom si mohli v páru být navzájem svědky, dívat se vzájemně na své zraněné části nebo se k nim umět vrátit. Můžeme si být navzájem tzv. “detektory částí” – uvědomit si je a zastavit se, když si všimnu, že v nás určitá část převládne, nebo se spustí obránci.
“Když se bavíme s někým, kdo v nás vyvolává silné emoce, obvykle si nemůžeme dovolit sledovat stopu dovnitř, abychom objevili a uzdravili svou zraněnou část. Místo toho musíme jednat s danou osobou v daný moment, přestože to v nás pekelně vře nebo cítíme kámen na hrudi nebo explozi v hlavě. Musíte zůstat v klidu, i když máte silné nutkání druhého praštit nebo utéct z místnosti. Musíte být sebevědomí, i když se vám podlamují kolena a ruce se vám třesou a potí. Víte, jak důležité je nechat srdce otevřené a naslouchat, i když slyšíte jen to, jak si vaše části stěžují, jak jsou naštvané a zraněné.”
Je možné nejen předstírat, že jsme sebevědomí, soucitní a v klidu, ale skutečně v takovém stavu být, ačkoliv jsme velmi podráždění? Pokud známe své části a své vědomé já, pochopíte, že je to možné, říká Richard Schwartz. Naše vědomé já se stane tzv. okem hurikánu.
Jak to tedy prakticky využít třeba během hádky s partnerem? Abychom se vyhnuli vnitřní polarizaci tím, že bychom se soudili za hněv nebo přetěžovali své ochránce odpovědností za ovládnutí situace, můžeme svůj vnitřní impulz opečovat soucitně a sebevědomě zároveň. Komunikujeme dovnitř např.: “Chápu, že tě to hodně štve. Nech mě teď promluvit za tebe a můžeme se později pobavit o tom, co dál.” Čili z pozice svého vědomého Já promlouváme ke své podrážděné části. Tím můžeme být druhému přítomní a zároveň nesplynout se svou částí, i když uvnitř to vře. Později, když jsme sami, se můžeme uvnitř pobavit se svou částí o jejich obavách a načrtnout plán nebo ji tzv. odbřemenit. Tím udržujeme vedení vědomého Já a posilujeme svůj růst skrze rostoucí důvěru částí v nás.
Proč je důležité mluvit za části a nikoli z nich?
Když druhým něco sdělujeme, je tam jednak obsah, jednak energie za slovy. Když z nás mluví přímo obránci, pravděpodobně podráždí obránce u druhého. Když mluvíme za ně, ale z pozice vědomého Já, naše slova nebudou tolik soudící, zoufalé nebo vyvíjející nátlak či vzbuzující odpor. Když nám části budou důvěřovat, upustí od výbuchů vůči druhým. Většina částí potřebuje zkrátka být slyšena, uznána a aby se za ně někdo postavil.
Postup, který nabízí Schwartz, když začíná partnerský konflikt:
1. Zastavte se.
2. Zaměřte pozornost dovnitř a najděte své podrážděné části
3. Požádejte se, aby si dali pauzu a nechali vás mluvit za ně
4. Řekněte druhému, co jste uvnitř našli (mluvte za své části)
5. Naslouchejte druhému z pozice vědomého Já a pokud možno s otevřeným srdcem)
Abyste v kroku 2 nalezli nejen ochránce, ale i zraněné části, budete potřebovat více času. Někdy to nebude možné, protože schází bezpečí. Někdy si tento krok vyžaduje třeba 10 minut.
Někdy si vůbec nejsme vědomi toho, jaký dopad naši ochránci mají na druhého. Když bojují ochránci mezi sebou, nevidíme skutečné škody skryté v zákulisí. “Je to jako když letectvo Spojených států bombarduje druhou krajinu a Američané nevidí videa zničených domovů a životů. Je o hodně těžší volit válku, když jsme si vědomi skutečných důsledků.” Proto odhalení zraněných částí, více než ochránců, okamžitě vede ke zmírnění
Aby to fungovalo, je důležité mít na paměti, že od ochránců neočekáváme změnu, dokud zraněná část, kterou chrání, již nevyžaduje míň ochrany. Toto uvědomení může zabránit vzájemné frustraci.
Podle výzkumů Johna Gottmana je důležitější než konkrétní podoba konfliktu to, jak dlouho partnerům trvá se znovu udobřit. Klíč je tedy v tom, jak podpořit proces usmíření. Pokud brzy po hádce dáme vedení vědomému Já, vyslechneme druhého v tom, jaký dopad to mělo na jejich zraněné části a nabídneme upřímnou omluvu, nikdo nevyjde s nadbytečnou zátěží. Když dojde k nápravě brzo, posílíme důvěru v to, že i když jsou situace náročné, brzy se zotavíme.
Užitečné je také ponechat si ve vypjatých situacích tzv. duální vědomí, kdy si uvědomujeme své Já a části zároveň. Tím, že části se setkají s vědomým Já, přerušujeme obvyklý vzorec. Někdy se podrážděný partner bude snažit situaci eskalovat, ale pokud zůstaneme v Já a nebudeme sytit ochránce, hra se změnila. K tomu ale nejdřív potřebujeme, aby nám naše části začali důvěřovat. “Když si poskytnete alespoň část toho, co potřebujete, emoční projevy partnera vám budou připadat jako vztekání dítěte, spíše než aby ohrožovali vaši pohodu. Navíc se stanete pro druhého atraktivnější.”, říká Schwartz. Když nám naše zraněné části důvěřují, přestane být chování partnera pro nás určující a budeme vůči němu spíše zvědaví.
Alternativa k touze druhého změnit je začít vnímat svého partner jako tzv. m-učitele. To, co v nás druhý provokuje je obvykle to, co potřebuje uzdravení. Pokud zaměříte pozornost dovnitř za ochránce až ke zraněným částem, které ochraňují, budete mít mapu, která vás přivede k zakopanému pokladu citových zranění, ke kterým byste se jinak nedostali. Jejich uzdravení vám obohatí život a ze vztahu se tak může stát nádoba pro hlubokou intimitu. Můžete vstoupit do společného domova svých vědomých Já.
Schwartz zmiňuje duchovního učitele G.I. Gurdjieffa, který údajně měl ve svém duchovním společenství nepříjemného a sobeckého dědka, který každému lezl na nervy. Když tento starý muž hrozil, že odejde, Gurdjieff mu zaplatil, aby zůstal a tvrdil: “Tento muž je jako droždí pro chléb. Bez něj se doopravdy nenaučíte, co je to hněv, podráždění, trpělivost a soucit. Proto mi platíte a proto platím já jemu, aby tady zůstal.”
Když si dokážeme udržet vedení vědomého Já i v situaci, kdy se objevují extrémní části druhé osoby, vaše Já si získá od částí obrovský respekt. A to dodá nový význam slovu sebe-důvěra.
Ivana Horáková je autorizovanou lektorkou nenásilné komunikace, mediátorkou. Je praktikantkou metody Somatic Experiencing® a facilitátorkou metody EmotionAid®.
Ivana s organizací 4UŠI spolupracuje od roku 2017 jako lektorka, terapeutka, mediátorka a autorka článků. Od r. 2018 vede výcvik Mediace pro život – dovednosti nenásilné komunikace v praxi.
Ivana nabízí podporu a konzultace párům i jednotlivcům, pracuje online a facilituje skupiny zaměřené na podporu odolnosti a porozumění sobě i druhým.
V reakci na situaci ve světě v r. 2023 vytvořila podcast Peace Talks: Jak budovat odolnost v časech konfliktu, sérii rozhovorů s odborníky z oblasti zvládání konfliktů, komunikace, mediace a body terapie.
Více o její práci se dozvíte na www.ivanahorakova.com.
